„Brusel se chystá urychlit Green Deal. Firmy i spotřebitelé zapláčou”, tak zněl titulek článku, který vyšel 4.3. na portále finmag. Podle něj má Evropská komise nové plány, jak zachránit planetu i průmysl. Jejich výsledek je však nejistý.

Evropa přichází o ocelářství, hutnictví, farmaceutický, che-mický i automobilový průmysl. Tento trend je patrný také v Česku. Nejnověji ho dokládá situace ve Škodě Auto, která se chystá propustit na 6 000 zaměstnanců.

Jak tento sešup odvrátit? Evropská komise (EK) má prý recept. Navrhuje vyřešit problémy vyššími dávkami toho, co je vyvolalo – zrychleným zaváděním obnovitelných zdrojů a jejich větším dotováním. A také smělejšími klimatickými cí-li, spojenými s rychlejším snižováním emisí.

EK v únoru navrhla, aby do evropské legislativy přibyl záva-zek srazit emise skleníkových plynů do roku 2040 o 90 % ve srovnání s rokem 1990. To by znamenalo jejich výrazně rychlejší redukci. Dosud platí cíl 55% snížení k roku 2030 a konečný cíl uhlíkové neutrality v roce 2050.

Je zřejmé, že rychlejší dekarbonizace by zvýšila náklady ev-ropských firem. Před důsledky takového postupu proto kde-kdo varuje, mimo jiné čeští průmyslníci. „Tyto (klimatické) cíle budou dosažitelné jen za tak obrovských nákladů, že to dále sníží již tak nízkou konkurenceschopnost evropských fi-rem a způsobí výrazný pokles životní úrovně občanů,“ píše například ve svém prohlášení Svaz průmyslu a dopravy.

Jsou to přitom průmyslníci, jejichž konkurenci na světových trzích chce Evropská komise posílit. Mají to zajistit její nové projekty: Dohoda o čistém průmyslu (Clean Industrial Deal), který počítá s injekcí 100 miliard eur na rozvoj nízkouhlíkové či bezuhlíkové výroby, a Akční plán pro dostupnou energii (Action Plan for Affordable Energy), pod-porující krátkodobé úlevy na účtech za elektřinu.

Klimatické plány Evropské unie mají nepřehlédnutelnou slabinu – zisk. Samotná podstata podnikání se v nich odsou-vá do pozadí. Vznešené klimatické ideály ji už v minulých letech zasypaly záplavou regulací, dotací, subvencí a taxono-mií. Pro některé environmentalisty se stal zisk takřka spros-tým slovem. Jenže bez zisku nemůže firma žít, investovat, rozvíjet se a prosperovat.

Efektivní a hlavně levné technologie na razantní dekarbo-nizaci zatím postrádáme. Pro EK to však není pádný důvod ke zpomalení Green Dealu. EK dělala vše možné i nemožné pro to, aby se automobilový průmysl stal v tomto odvětví líd-rem. Jenže poté, co v některých státech EU vyschly zdroje dotací, zřítily se prodeje elektromobilů o desítky procent.

Nedopadnou podobně ozeleněné fabriky? Jejich výrobky ne-budou levné. Nedají tak Evropané přednost levnější produkci z dovozu? Evropská komise má plán, jak tomu zabránit. Chystá cla. Nejsou trumpovská, ale uhlíková. Vycházejí z ceny emisních povolenek. Od příštího roku zatíží dovoz emisně náročných produktů, které budou vystaveny stejné ceně uhlíku jako domácí výroba.

Dovozy tím podraží a spolu s nimi se zvýší ceny evropské produkce, která je využívá. A aby té nakládačky nebylo má-lo, od roku 2027 se povolenky budou vztahovat i na fosil, což zvedne (nejen) ceny benzínu, nafty či uhlí. Tři roky nato zase kvůli přísnějším emisním normám poskočí ceny domů.

Jaká se nám z toho rýsuje budoucnost? Jednoduchá odpověď: zelená ale i zpropadeně drahá.